Můžeš tomu říkat OSUD, ale je to prostě ŽIVOT... Hoď starosti za hlavu a začni žít! [© Terless]
PROSÍM, RESPEKTUJTE AUTORSKÉ PRÁVO A NEKOPÍRUJTE.
DĚKUJI ZA POCHOPENÍ. VĚTŠINA FOROGRAFIÍ NA BLOGU JE MOJE VLASTNÍ.

A co děti? :D

3. března 2012 v 14:00 | Terless... |  Psaní
[Tento článek je má slohová práce do školy a je jen z mé hlavy (kromě pár citátů z internetu). Říkám jen svůj názor, nikomu jeho vlastní neberu, proto vás prosím o to samé. Článek jsem zveřejnila i na SP-Girls, snad nevadí, že ho dávám i sem...]
~ ~ ~

A co děti?

Tuto otázku jsem slyšela za mého života už několikrát a je vtipné, že mi byla položena zrovna stejně starými nebo dokonce mladšími dospěláky než jsem já. :D Tak proč bych na ni měla odpovídat? Je mi teprve 16 let a určitě není v mém seznamu tajných přání (a zřejmě ani nikdy nebude), abych tradičně rozšiřovala rod a tím ještě zvýšila už takhle nadměrnou populaci naší planety. :P Není v něm už proto, že jsem zatím jen člověk neschopný osamostatnit se od rodičů, natož aby vychovával děti. Opravdu nevím, proč mi jsou kladeny takové otázky, nad kterými je zbytečné v současnosti přemýšlet, protože nevím, jak se k nim budu stavět za pár let. ;)


Rozhodně netoužím po tom, mít ve svém denním plánu zahrnuty i různé aktivity způsobené dětskou přítomností. Například nechci poslouchat místo své oblíbené hudby vřeštící stvoření dožadující se neustále něčí pozornosti, ať už kvůli jeho tělesným potřebám, nebo proto, že chce upozornit na svou existenci a říct nám tím: "Já jsem taky člověk!" :D (?) Nebo bych nerada s hrůzou zjistila, že můj potomek má po mně geny. Viděla bych se v něm jako ta, která mu to všechno způsobila, a on by mi to pak celý život vyčítal. To by bylo radosti… Co kdyby po mně, chudák, zdědil všechny špatné vlastnosti, které by se ještě umocnily mou výchovou? "Děti musejí snášet hloupostí dospělých, dokud nejsou dost veliké, aby je opakovaly." Ne, to je pro mě moc velké sousto, moc velká zodpovědnost, jejíž následky bych si nechtěla brát na svědomí. :D

Můj názor a rozhodnutí k tomu zůstat v budoucnu bez závazků ještě upevnila rodinná sešlost, na kterou přišli rodiče minulé generace, a hemžilo se to tam malými dětmi, kterých bylo snad víc než včel v úlu. Zezačátku vše probíhalo klidně, až na nějaké hrající si a povykující děti u bazénu, trampolíny a pískoviště. V průběhu oslavy postupně děti začínaly víc a víc zlobit, až to někdy vyvrcholilo v křik těch nejmenších a utlačovaných, kterých si bezstarostní rodiče zaměstnaní popíjením a pojídáním všeho, co jim bylo nabídnuto, nebo klábosením s dlouho neviděným příbuzenstvem, vůbec nevšímali, ti dnešní rodiče... Dívala jsem se na tyto názorné příklady rodinné idylky s odstupem a zavřenou pusou, a nevěděla, jestli mám litovat dřív nevinné děti nebo jejich rodiče, kteří si nemohou ani chvíli odpočinout od stálého dožadování pozornosti jejich milovaných ratolestí. :D Ale na druhou stranu "kdo dal život dítěti, stává se jeho dlužníkem."

Ovšem to nejhorší z oslavy ještě stále nepřišlo. Teprve večer, když jsme u venkovního stolu povečeřeli a užuž jsme se chtěli uložit ke spánku do stanů, začala hlasitá scéna, jak se malý syn doprošoval podnapilého otce, aby ho šel dovnitř uspat. Po chvíli si to ale zase rozmyslel, protože chtěl jít spát ven do stanu. Po další chvíli se vše opakovalo znovu a během večera otec s matkou dělali vše, co jejich synáček chtěl. Tuto scénu jsem nepozorovala, ale pouze poslouchala, protože nesnesitelný řev toho dítěte se rozléhal po celé veliké zahradě, takže jsem vše dokonale slyšela, i když náš stan stál až úplně vzadu. Celou noc kvůli němu nikdo nespal. Nechci obviňovat rodiče ze zanedbání výchovy nebo přílišného plnění všeho, co si ten malý usmyslí, ale docela obdivuji jejich trpělivost. Já bych to snášet nemohla. Mě už by dávno vezli záchrannou službou z důsledku nervového a psychického zhroucení. Nezbyde mi teď nic, než se nad tím vším jen zasmát a říct si, že je ještě dost času na přemýšlění nad takovými otázkami a nemá cenu je řešit. :)

Proto moje motto zní: "Láska bez dětí je lepší než děti bez lásky".
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 (Ta)jemná kakaová (Ta)jemná kakaová | Web | 3. března 2012 v 20:33 | Reagovat

Děti Ti očividně do noty nehrají. V tom případě bych Ti byla asi protivná - zamýšlím se nad věcmi, které do světa dospělých vůbec nezapadají, "prcky" mám ráda.. :)

Poutavě napsáno!

2 Terless Terless | E-mail | Web | 3. března 2012 v 22:11 | Reagovat

[1]: taky jsem je dřív měla ráda, ale s postupem času se mění i názory a sbírají se zkušenosti :) mělo to mít zábavnou formu...
děkuju ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama